O tom, jak si nově zvolený prezident Petr Pavel představuje nové poměry, jež ve své kampani sliboval, panují spory. Jednu z reálných možností skýtá generálova odpověď na otázku, jaké má mezi politiky vzory. Uvedl dva – ukrajinského prezidenta Zelenského a finskou premiérku Sannu Marinovou. První volba asi nikoho nepřekvapila – Pavel byl kandidátem “strany války“, využívající ochoty Zelenského bojovat s nepřátelským Ruskem do posledního Ukrajince. Nevybavuji si však jediný byť sebestručnější komentář, reagující na Pavlův druhý vzor. Přitom nám tím o svých politických vizích neříká o nic méně, než když svému východnímu protějšku slibuje s výjimkou jaderných zbraní vše, čím lze zástupnou válku na Ukrajině udržovat při životě.

Finská politička není u nás příliš známá, mediálně se do povědomí konzumentů „rychlých zpráv“ zapsala jen výstředním chováním na večírcích. To však asi nebude důvod, pro který si ji Petr Pavel tak vysoko cení. Co tedy? Vzhledem k tomu, že to sám blíže neupřesnil, můžeme jen spekulovat. Začněme třeba aktuálním hlasováním ve finském parlamentu, který v poměru 113 ku 60 rozhodl o tom, že si každý Fin či Finka, starší 18 let, bude smět jednou do roka změnit svoje pohlaví. A aby se chirurgové mohli věnovat užitečnějším věcem, bude stačit pouhé ohlášení na matrice. Marinová novelu transgenderového zákona vetovat nebude, naopak ji velice vítá. Byla totiž jednou z tváří kampaně za její prosazení. „Pro mne osobně je tato věc nesmírně důležitá“, prohlásila politička, vyrůstající pod dohledem lesbického páru. Premiérka země, kde jsou trestně stíhány osoby za souhlasné citování biblických pasáží, poukazujících na protipřirozenost či hříšnost homosexuálních aktů.

Finsko není prvním evropským státem, v němž platí zákon o pohlavním sebeurčení. Podobné úpravy existují v Dánsku, Norsku, Irsku, Portugalsku, Švýcarsku, Španělsku či Skotsku. A v německém Bundestagu leží zákon, který má matrikovou změnu pohlaví umožnit – bez souhlasu rodičů – i dětem od 14 let. Českému právnímu pořádku momentálně podobný vývoj nehrozí, v malostranských poslaneckých lavicích je ještě dostatek zdravého rozumu na to, aby něco takového prošlo. Petr Pavel na Hradě je však znamením, že to není žádnou samozřejmostí. Ve všech předvolebních dotaznících se důsledně projevoval jako stoupenec progresivistického liberalismu – podporou manželství „pro všechny“ i adopcemi dětí párům stejného pohlaví. Prostě Marinová v uniformě.

Kdo vysvětlí nově vysoutěženému prezidentovi „klidu a řádu“, že finská (nejen) cesta genderové revoluce přináší jen další neklid do již tak rozbouřených duší neukotvených náctiletých a do společnosti místo řádu jen další rozvratný prvek, jehož následky by mohly být již opravdu nevratné?

Michal Semín (článek vyšel v únorové MF Dnes)