Jsou místa, která jako by byla měla svá předurčení. Romantické místo na břehu Vltavy zvané Zbraslav, hlídané lesnatými hřebeny okolních kopců, přitahovalo a okouzlovalo lidská pokolení zvláštní magickou mocí od dávných věků. Strmé kopce nad Vltavou si vyhlídli ve starověku Keltové a vybudovali zde největší keltské opidum ve střední Evropě a významné centrum keltské kultury v Čechách. Místo na soutoku Vltavy a Berounky si ve středověku oblíbili Přemyslovci a často zde pobývali. Na tomto místě založil král Václav II. cisterciácký klášter. Místo pak nazval „Aula regia“ (síň královská) a určil zdejší chrám za místo posledního odpočinku královského rodu Přemyslovců.  

Tisíciletý tajemný genius loci snad předurčil toto místo na břehu Vltavy k tomu, aby naplňovalo jeho obyvatele inspirací a stalo se jakousi „královskou síní ducha“.

Především se Zbraslav stala síní literárního ducha.

„Slova jsou činy moudrosti,“ napsal Vladislav Vančura. Slova i moudrost potřebují své refugium. Zbraslav jím byla od založení cisterciáckého kláštera v polovině 13. století. Zbraslavská kronika sepsaná opaty kláštera je po Kosmově kronice jedním z nejdůležitějších historických pramenů o době vlády Přemyslovců až do příjezdu budoucího císaře Karla IV. do Čech a zároveň je jedním z nejskvělejších děl středověké literatury.

Literární duch na Zbraslavi setrval i po zániku kláštera. Od doby národního obrození byla Zbraslav intenzivně navštěvována a obydlována zejména těmi, jejichž doménou byla právě literatura.

V roce 1921 se na Zbraslavi usadil natrvalo lékař Vladislav Vančura (1891-1942). S manželkou Ludmilou, také lékařkou, si na Zbraslavi otevřeli praxi a později si zde postavili dům. Dům navrhl začátkem 20. let v puristicko-funkcionalistickém stylu Vančurův přítel, významný avantgardní architekt Jaromír Krejcar. Pan doktor Vančura se však stále intenzivněji věnoval jiné profesi – spisovatelství – a po čase pověsil své původní povolání lékaře na hřebíček definitivně. Patřil ostatně už tehdy k nejvýznamnějším českým spisovatelům. A protože měl talentu na rozdávání, psal i divadelní hry, filmové scénáře, a dokonce i režíroval filmy.

Na Zbraslavi napsal Vančura svá nejlepší literární díla. Není divu, že mnoho jeho povídek, novel a románů bylo inspirováno právě Zbraslaví a jejími obyvateli. I jeho proslavená půvabná novela Rozmarné léto našla svou předlohu právě tady. Proslulým „plovoucím domem“ Antonína Důry na řece Orši byla ve skutečnosti jedna velmi oblíbená zbraslavská plovárna. Patřila impozantnímu muži s mohutným knírem panu Antonínu Šůrovi, plavčíkovi, převozníkovi, provozovateli dvou plováren na obou březích Vltavy. Tady učil plavat a veslovat početné návštěvníky Zbraslavi, prázdninové hosty z blízké Prahy, výletníky i místní obyvatele. Na jeho plovárně se Vladislav Vančura scházel téměř denně se svými zbraslavskými přáteli a není náhodou, že dva z nich se stali předlohou k postavám majora a ctihodného abbé. Vysoký, štíhlý, opálený Antonín Šůra ve skutečnosti nebyl záletníkem, ale váženým a respektovaným plavčím mistrem Lázeňského klubu Zbraslav a okouzlujícím a svérázným společníkem. Jeho žena Kateřina byla ctěnou zbraslavskou porodní bábou. Šůrovy plovárny byly i pražskou intelektuální společností hojně navštěvovaným místem. Častými hosty plovárny byli i Vančurovi přátelé z pražských uměleckých kruhů – mezi mnoha jinými například i Jaroslav Seifert, kterého však pan Šůra plavat nikdy nenaučil. Bezprostřední radost z léta, bezstarostná veselost jejich večerů, přívětivý humor jejich odpočinkového debatování je skvostně zachycen v každé větě Rozmarného léta.

Krásná a rozmarná zbraslavská léta skončila druhou světovou válkou. Pro Vladislava Vančury skončila navždy v roce 1942, kdy byl nacisty popraven. O dvanáct let později skončily i Šůrovy „říční lázně“.

Básník Vítězslav Hálek si na Zbraslavi pronajal domek a každoročně zde v letních měsících pobýval. Pobyt v domku na břehu Vltavy měl na básníka mimořádný vliv. Krajina okolo Zbraslavi Hálka okouzlila natolik, že ho inspirovala k napsání mnoha lyrických básní. Básnické sbírky Večerní písně a V přírodě vznikaly právě tady.

Dalším významným literátem žijícím na Zbraslavi byl nekonvenční spisovatel, básník a pozoruhodný originální filozof Ladislav Klíma.

Od konce 19. století se Zbraslav stala domovem několika významných českých nakladatelů. Prvním z nich byl Jan Otto (1841-1916). Místo na břehu Vltavy si velmi zamiloval. Nejprve si pronajal byt v domku, kde pobýval v té době i básník Vítězslav Hálek.

Otto si později na Zbraslavi nechal slavným architektem Otakarem Novotným postavit velkou rodinnou vilu. Architekt Novotný, stejně jako Jaromír Krejcar žák Jana Kotěry, navrhl v roce 1912 architektonicky velmi neobvykle koncipovanou impozantní stavbu v originálním romantickém stylu. Jan Otto trávil ve zbraslavské vile pouze večery, neděle a svátky. Byl nejen úspěšným nakladatelem a knihtiskařem, ale velmi se angažoval i v tehdejším kulturním a společenském životě. Byl členem Sokola, Umělecké besedy, podporoval vzdělávací a osvětové spolky, byl ve výboru na výstavbu Národního divadla, organizoval a finančně podporoval sbírky na budování kulturních a veřejně prospěšných institucí, škol a památníků. Za svou činnost obdržel řadu vyznamenání a stýkal se s předními osobnostmi českého veřejného života, např. s T. G. Masarykem a E. Benešem. Mezi nejznámější a nejvýznamnější vydavatelské počiny jeho nakladatelství patří bezesporu Ottův naučný slovník. Ve svém nakladatelství vydal v průběhu čtyřiceti pěti let celou řadu českých i světových autorů, mnoho dalších naučných knih, odborných publikací, encyklopedií a atlasů, založil desítky časopisů. Po jeho smrti pokračoval krátkou dobu v nakladatelství jeho syn Jaroslav Vladimír, ale už po roce 1918 začal postupný úpadek nakladatelství a v polovině třicátých let byla činnost nakladatelství definitivně ukončena. Zbraslavskou vilu rodina v roce 1920 prodala.

Zbraslavský genius loci si podmanil i Ottova velkého konkurenta v nakladatelské činnosti  Josefa R. Vilímka ml. (1860-1938). Přestěhoval se s rodinou na Zbraslav, respektive na druhý břeh Vltavy nazývaný Závist, kde nechal přestavět menší vilku na velkolepé romantické sídlo. Vilu, kde trávil chvíle odpočinku, pojmenoval podle básně Svatopluka Čecha – Ve stínu lípy.

R. Vilímek, syn známého žurnalisty, zakladatele slavnýchHumoristických listůa úspěšného nakladatele, převzal od svého otce nakladatelství v roce 1885 a v krátké době ho přivedl k takovému rozkvětu, že Vilímkovo nakladatelství spolu s Ottovým a Topičovým patřilo k nejznámějším a největším v Čechách. Byl prvním nakladatelem, který v českých zemích používal rotační tiskový stroj. Se svým konkurentem Ottem uzavřel dohodu, že si rozdělí nakladatelské sféry a dohodu oba pečlivě dodržovali. Tisková kvalita Vilímkem vydávaných knih, úroveň vazeb a ilustrací byly na svou dobu naprosto ojedinělé (knihy ilustrovali tak výteční malíři jako např. Zdeněk Burian, František Tichý, Karel Svolinský). Vilímek vydával edice světových autorů, beletrii, knihy pro děti a mládež, dobrodružné knihy, knihy pro dívky.  Nejznámější ediční řadou byly například dobrodružné romány Julese Vernea, velmi žádané a oblíbené byly knihy Karla Maye, jež vyšly ve Vilímkově nakladatelství v Čechách úplně poprvé.

Třetím významným nakladatelem žijícím na Zbraslavi byl Eduard Beaufort (1860-1941). V roce 1930 zakoupil na zbraslavském návrší půvabnou vilu z roku 1912 a založil u ní velkou okrasnou zahradu. Začínal jako sazeč a tiskař, ve své tiskárně v Praze používal jako první v Rakousku-Uhersku sázecí stroje s českou klávesnicí. Časem přidal ke své tiskařské činnosti i činnost nakladatelskou. Spoluzaložil a později převzal Lidové nakladatelství, kde vydával zprvu levné knihy krásné literatury, později se zaměřil především na technickou literaturu, encyklopedie a životopisné romány. Vydával ale i díla českých klasiků, moderních autorů českých i zahraničních. Současně vydával a tiskl většinu českého denního tisku. Byl velmi pokrokovým a sociálně cítícím podnikatelem – prosadil požadavek odborové organizace typografů na osmihodinovou pracovní dobu.

Zbraslav je stále vyhledávaným domovem neobvykle početné intelektuální a kulturní společnosti. Rozmarné letní večery na plovárně se na Zbraslavi už neodehrávají. Žádná tu není. Okouzlující místo na břehu Vltavy přesto neztratilo jedinečného magického inspirativního genia loci.

Autor: Jarmila Wunderlin Taliánová

Připravujeme


Prut SOLIDARITA:
27.2.2024 od 17:00
setkání prutu
Určeno členům spolku.

Liberecká větev:
28.2.2024
debata s redaktory Rozhledny na témata rozvoje časopisu a projektu soběstačnosti.
Akce je určena členům.

Prut TRADICE:
29.2.2024 od 17:00
setkání prutu.
Akce je určena členům.

Moravská větev Brno:
9.3.2024
výlet do Kralic nad Oslavou a na Mohelenskou hadcovu step – cenných míst českého kulturního a přírodního dědictví
Akce je určena členům.

Petr DRULÁK:
12.3.2024 od 17:00
Knihovna Plzeň pořádá 14. díl cyklu
CO NA TO ŘÍKÁ SPISOVATEL?
POZVÁNKA
Akce je určena široké veřejnosti

Spolek SVATOPLUK:
14.3.2024 od 14:30
pořádá v LIBERCI konferenci na téma VZDĚLÁNÍ, NEBO INDOKTRINACE
POZVÁNKA

Akce je určena členům i veřejnosti.

Moravská větev Brno:
22.3.2024
debata s Ilonou Švihlíkovou, nejen o Svatopluku a ekonomické situaci ČR
Akce je určena členům.