Poslední aktivity ministra vnitra Víta Rakušana vedou svobodymilovné občany naší země k vážným obavám o budoucnost demokratického režimu, od jehož ustavení uplyne za pár dní neuvěřitelných 33 let. Vláda, v níž zastává významnou funkci, dramaticky stupňuje mocenský tlak na ty, kteří, dle vnitráckého ptydepe, smýšlí „antisystémově“. Takoví lidé, pokud působí ve státní správě, mají být podle představ ministerstva vnitra monitorováni, aby s nimi mohl být následně „navázán dialog“. Jako člověk, který byl pro „antisystémové smýšlení“ v druhé polovině 80. let opakovaně vyslýchán (tehdejší estébáci si také jistě mysleli, že tím se mnou navazují dialog) a vyloučen z vysokoškolských studií, nemohu Rakušovany čím dál tím častější verbální a teď již i legislativní výpady proti jinak smýšlejícím lidem vnímat jinak, než jako plíživý návrat totality. Bič na „dezinformátory“ z doby covidiády, jejichž názory se z větší částí ukázaly jako pravdivé, je nyní posilován o šlahouny proti těm, kteří kritizují vládu za její jednostranné hodnocení příčin a průběhu válečného konfliktu na Ukrajině. Vysocí představitelé státu o nich hovoří jako o Putinově páté koloně, což není jen výraz despektu, ale i vzkaz BIS, případně policii a státnímu zastupitelstvu, aby k šíření jejich podvratných myšlenek nebyla netečná. Liberální demokracii si přeci rozvracet nedáme!

O to komičtěji vyznívá, když tentýž ministr vnitra iniciuje zákon, kterým by byla znemožněna účast ve vládě lidem s negativním lustračním osvědčením. Proč vládě, která již před pár měsíci vyzývala na oficiálním webu všechny angažované spoluobčany k aktivnímu udávání jinak smýšlejících lidí ve svém okolí, vadí, když nám vládnou spolupracovníci tajných služeb? Snad proto, že se lustrační zákon vztahuje na členy či spolupracovníky předlistopadové StB? Ale kdeže. Nejde o nic jiného, než o zákonnou překážku pro návrat Andreje Babiše do významné exekutivní role. Důkaz?

Kdyby současné věrchušce, která si o sobě říká, že je na rozdíl od parlamentní opozice „demokratická“, vadilo posluhování totalitnímu režimu, nemohla by přeci podporovat zvolení Petra Pavla do funkce prezidenta. Formalistická vytáčka, že angažmá v komunistické vojenské rozvědce nespadá pod lustrační zákon, je tak trapná, že jí zatím používají jen někteří stoupenci tohoto oportunistického generála.

Pokrytectví Fialovy vlády, tvrdící, že svým étosem navazuje na protikomunistický disent, vyznívá o to nápadněji, když se za – slovy Rakušanem obnovované politické policie – „nedemokratickou a extrémistickou“ SPD o prezidentský úřad uchází politický vězeň minulého režimu a chartista Jaroslav Bašta.

Rakušanovy totalitní předlohy ještě čekají připomínkové řízení a závěrečné schvalování ve vládě, zatím se však nezdá, že by je některá z vládních stran chtěla vetovat. Budou-li nakonec přijaty a poslaneckou stoosmičkou schváleny, pak nejspíš nezbude, než se inspirovat článkem 23 Listiny základních práv a svobod: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Autor: Michal Semín